Vyhlídka pevného zdraví. Tak bych nazval devátou výpravu do zatopeného lomu nedaleko Berouna. Ano naším cílem se stal lom = při troše fantazie kopec opačným směrem.) Záměrem je vnést do symbolu slova “vyhlídky” širší rozměr, přinejmenším rozčechrat stereotyp či určitý zdřevěnělý zvyk vnímání zavedených významů slov jako jediné možné.

Lokace: W32R+RP Měňany

Zde mne vyvstaly slova mého učitele, charismatické bytosti srbsko-chorvatského sochaře, který mi v ateliéru často připomínal: “ nezapomeň si pravidelně odstupovat a nazírat na skutečnost z více úhlu, i zespodu, tak lépe porozumíš (v tomto případě) tvarům.” Vzhůru dolů, do lomu. Do krajiny modelované desítky let lidským úsilím, kam mne 30. října v promněňující se podzimní krajině přitahovalo nádherně třpytivě tyrkysové jezero. Neodolatelná příležitost si ověřit svou otužilost.
A tak na nosítka nakládám svého němého přítele, poměrně lehký výrobek z řady Salto - němý sluha. Po cestě k lomu mi v jinak slunném odpoledni pofukijící vítr připomíná blížící se listopad. Blíž a blíž jezeru se nebe rychle plní chomáčema mraku propichovanými světelnými meči slunečních paprsků. Na místě, v letních parnech obsazeném davy vláhy chtivými pražany, není ani noha. Tichem umocněný zážitek ve mne posiloval úžas, jenž jímal všechny buňky mého těla v náruči pískovo-šedavých odstínů vápencových stěn. Natěšený zároveň i obavou, z následujícího ponoru, opojený instaluji němého sluhu a vzápětí svlékám svršky odkládajíc je právě na tento praktický věšák. Vše v doprovodu dvou žen, tradičně spoza objektvu vždy přítomné Míšy a naší nezvykle přirozeně otužilé kamarádky Rún. S kulisou dramaticky antracitových mračen a s menším rozběhěm, skokem ze skalnatého břehu do chladné, temně tyrkysové, hloubky jezera, symbolicky uvádím v chod vyhlídku v lomu. . . . juchůůůů!!! . . . žbluňk!