Dobrá vyhlídka je jako arašídové křupky, nikdy se neomrzí.

A hle, co se bělá v lese! Je to sesle Egoé, dovlečená sem obětavým poutníkem Danem, naším designérem. Chtěl poznat své vlastní fyzické limity, ale hlavně, přinést vám židli! My jsme tu doteď seděli na drnu, ovšem pro vás, naše hosty, nachystáme příjemné překvapení. Hlavně, abychom vás sem vůbec vytáhli. Venku je totiž dobře. Začínáme v tom být krapet fanatičtí, a přitom to začalo tak nevinně: nejdřív jsme potřebovali nějakou pěknou stoličku na vlastní zahrádku. Pěknou. Takže jsme si ji museli vyrobit. Pak ji chtěl kamarád a kamaráda kamarád. Takže zahradní nábytek vyrábíme už víc než 10 let. V rámci testování prototypů máme v práci za barákem ulici plnou našich posezení; sedí se tu dobře, téměř za každého počasí. Výhled do pole je taky luxusní. Ale začalo nám to být málo, chtěli jsme vidět i jiná pole. Je to jako arašídové křupky, nikdy se neomrzí, ale taky nikdy nemáte dost.

K dnešnímu dni je tedy každý z nás hrdým majitelem sbírky vlastních vyhlídek, nenápadných, nečekaných. A Dan? To je průzkumník a dobrodruh. Pod záminkou zkoumání a vybavení Vyhlídek nábytkem k vaší potěše a spočinutí zkoumá vlastně nás, co jsme zač, co nás na to které místo táhne.  S fotografkou a textilní návrhářkou Míšou své výšlapy dokumentují a popisují. Inspirujte se jejich cestovním deníkem, vyberte si nejbližší Vyhlídku a pak šup ven a vyzkoušet naživo!

#1 Pod Dubem, Huslenky

Lokace: 73QV+GM Huslenky

První Vyhlídka je spojena s valašským krajem. V obci Huslenky v údolí Uherská na jedné z tamních téměř panenských strání jsem vynesl na vlastnoručně vyrobených nosítkách z jasanového dřeva (dle vzorů tatranských nosičů) cca 60 kilový nábytkový set s ohništěm. Samého mne překvapila síla a stabilita mých útlých, šlachovitých, svaly nijak zvláště vybavených nožiček. Po krátkém počátečním dramatu, kdy mne naložený náklad mínil zavalit a zřejmě značně pohmoždit ne-li přímo zabít, jsem objevil grif jak dostat náklad na záda a jít. Pot tekl čůrkama po mém těle zatíženém ocelovými výrobky zahradního nábytku.
Velmi svědomitě vážím krok za krokem, stoupám za doprovodu vše dokumentující fotografky Míši, jenž měla instrukce zaznamenávat vše, i kdyby hrozilo nebezpečí ohrožení života. Na okraji lesa pod dubem tak můžete spočinout a třeba jako my zrelaxovat při vaření telecího guláše kořeněným bylinkami z blízkého okolí. To vše v nádherném objetí útulné valašské krajiny. Kochat se výhledem na nedaleké kopce a zaměstnávat svůj mozek už jen pozorováním nebo třeba právě vařením. Symbolem této sestavy s ohništěm je místo společného setkávání, vzájemné součinnosti a vyprávění příběhů u ohně.

#2 Strážná hůrka, Velká nad Veličkou

Lokace: VGFP+3H Velká nad Veličkou

Druhá Vyhlídka nabízí kouzelný pohled do širé dálky směrem k Pálavským vrchům. Je zasazena v pohraniční krajině Slovácka nad obcí Velká nad Veličkou. Dle domorodého umělce má i historicko-strategický význam a právě proto jsme ji nazvali "Strážná hůrka". Dřevěná nosítka jsme tentokrát naložili sestavou jednoho stolu a dvou židlí. Váhově byl náklad více než o polovinu lehčí než předchozí, takže vlastně pohodička. Měl své specifikum v prostorové rozměrnosti. Na nenáročné cestě k objevenému místu, byl tedy prostor a síla i na pózování fotografce Míši.
Jedinou komplikaci rozměrného nákladu představoval hustý porost. Na místo jsme dorazili v čas východu slunce. Po vysečení plácku vysoké trávy v blízkosti nevzrostlého doubku, natrhání kytice a ustavení mobiliáře jsme společně zasedli ke stolu. Provoz této vyhlídky jsme začali snídaní o čaji z čerstvě natrhané dobromysle a koláčcích od babky z Huslenek. Vychutnávajíc si ranní slunce při snídani s výhledy jsme se shodli, že místo musíme zažít i při západu. A tak se i stalo. Ke společnému stolu jsme pozvali místního sochaře a jeho rodinku, který nám místo ukázal. Zasedli jsme ke stolu podruhé. S číšemi vína připíjíme na zdraví a krásný večer. Pak už jen v tichém obdivu sledujeme okolí zalité teplým světlem zapadajícího slunce. Pohled to byl vskutku čarovný.

#3 Děvín, Pálava

Lokace: VMC2+2R Pavlov

Třetí Vyhlídku pro vás objevila Míša. Je v prosluněné krajině vína, Na Pálavském vrchu Děvín. Ač je cesta k ní více méně frekventovanou turistickou trasou, její objevení není tak jednoznačné. Ze série vyhlídek je tato trasa nejdelší, okolo 2 km. Délka byla další nová výzva pro mne jako nosiče. U kapličky na okraji Pavlova s výhledem na vodní plochu Nových Mlýnů jsme rozbalili základní tábor pro naložení nosítek. Dvě rozměrná lehátka a malý kruhový stolík vážily cca 38 kilo. Se zkušeností vysokohorského šerpy nahazuji nosítka na záda a vyrážíme.
Za teplého soumraku s nákladem stoupáme rytmickým tempem rozvážných kroků. Pot na sebe nenechá dlouho čekat. V příšeří krajiny středomořského charakteru přicházíme k našemu cíli. Ve společnosti roje krvežíznivých komáru sundávám náklad a s modlitbou k bohu komárů prosím o slitování. Bylo jich stovky. Míša pohotově reaguje a cáká na sebe a na mé upocené tělo mátový esenciální olej. Později zjišťujeme, že mátový olej je jedním z nejlepších prostředků proti komárům. Ochráněni lazurou mátového oleje pokračujeme v instalaci mobiliáře. Relaxaci na lehátku si ovšem necháváme na ráno. V půl páté ráno vstáváme abychom moment východu zastihli od jeho počátku.
Doporučujeme navštívit tento charakteristický skalistý hřeben vrchu Děvín jak při východu, tak při západu. Vězte odmění vás to magickými obrazy okolní sluncem osvětlené krajiny.

#4 Zbojník, Buchlovice

Lokace: 37RW+7V Buchlovice

V pořadí čtvrtá Vyhlídka je pro mne dalším krokem ke sblížení se s unikátní partnerskou dvojicí Davida a Evy. Kteří se stali našimi průvodci a našeptávači místa v lesích Chřibských (Buchlovských) kopců. V předvečerním stínu stromů vedrem osychajícího lesa bylo o mnoho líp než přes den. Na lesní křižovatce nedaleko skály Zbojník po přátelském přivítání s Evou a Davidem vytahuji z auta dřevěná nosítka a křesílko Máj. Tuto subtilně vzhlížející proutěnou skořápku s masivním pěnovým sedákem s Davidovou asistencí připoutáváme k nosítkům. Míša, bez otravné vtíravosti paparazzi, přítomně a nerušivě snímá plynoucí obrazy na svůj fotoaparát. Hravě, jako dětský batůžek se svačinou, nahazuji náklad na záda. A klidně kráčíme po prašné cestičce vysychajícího lesa k místu.
Neuběhne ani třicet minut, když nám odhalí naši průvodci kouzelný lesní plácek nad skalou. Cítil jsem se jako v lesním pokojíčku s mechovými koberci, kde křesílko Máj jakoby vždy patřilo. Tak přirozeně a rychle jako houby po dešti vsublimoval Máj do tohoto prostoru lesa. Mám pocit, že i člověk se zde může ocitnout stejně nenadále a rychle, ale přitom přirozeně jako houby a jen být. Být a spočinout v pohodlí Máje, nasát vůni lesa, naslouchat větru v korunách, inhalovat vláhou sycený vzduch, nádech, výdech, nádech, výdech. Pojďte, jste zváni. Všední poetika a přirozenost místa vás pohostinně usadí.

#5 Pastva pro oči, Krkonoše

Lokace: JPM2+4H Černý Důl

Krkonoše, dosud pro mne neprobádané území Česka, kterému nám pohostinně otevřel dveře velmi sympatický mladík a především skvělý člověk jménem Vojta. Vrchlabský rodák, jenž se s lyžemi na nohou snad narodil. Což potvrzuje jako výborný lyžař, sportovně neomezující se jen na tyto dvě prkénka. Jemuž majestátní mohutnost rodiny kopců krkonošských hor přirostla pevně k srdci. Bylo tedy více než přirozené jej pomyslně jmenovat ambasadorem naší,v pořadí páté, vyhlídky.
Malý kopeček půdy a kamení s exoticky vzhlížejícím stromem a špičkovými keři uprostřed zvlněné pastviny na nás působil téměř magnetickou přitažlivostí. Nikdy předtím jsme já ani Míša o tomto místě neslyšeli, ani jsme zde nikdy předtím nebyli. Kráčíme blíž a blíž přitahováni klidnou sílou místa, které jakoby tušilo proč tam jdeme a co neseme. Po usazení křesílka Preva, na vrcholku z poloviny kamenného vršku pod keřovitým stromem, se tato cesta naplnila. Aby pocit propojení místa v krajině a lidského výtvoru bylo umocněno, napadlo Míšu spodní část ocelové podnože obložit kamením. Teď jako opuštěný trůn pastevce vzbuzuje zvědavost z dáli bystřících výletníků. Nechte se přitáhnout svou zvědavostí, pohodlně se usaďte a zakuste na moment pocit sounáležitosti s okolím ve své jedinečnosti a výjimečnosti. Čeká vás hluboké uvolnění, nekonečný údiv a empatická rezonance s přírodním světem.

#6 Na Babě, Křivoklát

Lokace: 2VHJ+3P Křivoklát, Česko

Už několikáté líčení našich zážitků z předešlých vyhlídkových instalací jednomu ze spoluautorů této živé idey Vyhlídek (mimo jiné), Radkovi, dalo vzniku ke spontánní výzvě uskutečnit další Vyhlídky na Křivoklátsku.
Od slov k činu neuběhlo mnoho dní. V podzimním prosluněném křivoklátském ránu jsme setkali vzájemně své nálady a přivítali se s dalšími “hosty”, rozespalým Radkovým synem Vaškem a jeho kamarádem Lukášem. Oba chlapi jako hory. Dvougenerační výprava čtyř mužů v doprovodu fotografující ženy pochodovala vstříc zdejším lesům s jasným záměrem společně nalézt vhodné místo v krajině, kde by instalované zahradní posezení souznělo s prostorem, vzbuzovalo pozornost kolemjdoucích i nutkání spočinout.
Po krátké organizační dohodě se už jen zkušeně a svižně připravujeme. Mobiliář připevněn na nosítkách, varný modul z kempingové vestavby Nestbox, suroviny k večeři, krumpáč a motyka připraveny. S plnou polní vyrážíme k vytipovanému místu. Zbýval jen kousek, když nás přísným tázavým dotazem: “Kam jdete! A co máte v úmyslu s tím vším?!”, zastavil místní správce rezervace Petr se svou ženou na vycházce. Z krátkého dialogu vyplývá jasná změna, rozhlížíme se po okolí a operativně se radíme. "Tam!", prstem míří jeden z nás na nedaleké zpola otevřené šípkové houští. Na místě na sebe již spokojeně pokyvujeme: “Ano!”, “Nádhera!”, “Super!”, “Je to vlastně moc dobré místo!”. Houští ožívá činností čtyř mužů. Obklopení podzimní zbarvující se krajinou si užíváme uvolněné atmosféry přicházejícího soumraku, vaříme, instalujeme. Zanedlouho povečeříme a spokojení dál jen spočíváme na dřevěném křesílku a stoličce pojmenované jako řada Barka. Ne poslední, ale první večeří Na Babě byla uvedena v chod tato šestá vyhlídka.

#7 Berounka

Lokace: 2VHF+W8 Křivoklát, Česko

Naladit se na křivoklátský čas je pro mne mámivě příjemné. Každou čtvrthodinu se připomíná jemným nerušivým “bim,bim” z věže zdejšího kostela. Zde mne jeho plynutí uklidňuje. Ve snaze plně využít příznivých podmínek počasí, malebného kraje Oty Pavla a v neposlední řadě pohostinnosti a štědrosti Radka, bez dlouhého zahálení se bděle pouštím k přípravě nosítek a nákladu pro druhou, respektive v celkovém pořadí sedmou Vyhlídku. S asistencí sdílného souseda při posvátném zvuku varhan sousedícího kostela se mi podařilo spoutat dvě “křesloidní” židle Axis červeným popruhem k nosítkům.
Vizuální lehkost designu těchto židlí je až překvapivě zavádějící, pocítil jsem vzápětí na svých zádech. Něco málo přes třicet kilo neoblomně uzemňovalo mé kroky, které již směřovaly ven ze zahrady k nedalekému lesu. Ve vycházkovém tempu v čele s napůl domorodým průvodcem Radkem, sledováni pohotovým objektivem Míši necháváme na sebe působit ubíhající krajinu a sdílíme další nápady na téma Vyhlídky právě proudící našimi hlavami. Zanedlouho se ocitáme na okraji útulných skalnatých teras vysoko nad Berounkou, které nás přímo vyzývaly k našemu citlivému zásahu. Z pohodlí instalovaných křesílek se stačí jen uvolnit a nechat plout téměř nikdy nekončící tok myšlenek v proudu meandrující řeky Berounky. Mlčky pozorovat fúzi světa lidí (zde zastoupeny vesnici Roztoky) a divoké přírody. Vnímat proměny krajiny. Nebo se zavřenýma očima přijímat láskyplné teplo podzimního slunce (ocitnete-li se zde právě v krásném čase podzimu). Asi každý zde sponzoruje či zavnímá to své.

#8 Horečky

Lokace | poloha ZÁPAD: G5VQ+F8 Frenštát pod Radhoštěm
Lokace | poloha VÝCHOD: G5VQ+G4 Trojanovice

To co předcházelo vzniku osmé Vyhlídky se dá shrnout do těchto slov: Jediná jistota je neustálá změna. Díky pevnému záměru a přijetí změn během cesty z Prahy do Beskyd se proměňovaly rozpačité pocity v příjemný zážitek. Začali jsme návštěvou první z našich Vyhlídek. Pod Dubem v obci Huslenky nás mile překvapil nejen velmi dobrý stav kolem ohniště rozesetých stoliček Bistrot a Tina, ale i to že tam byly všechny. Což potvrdilo naši důvěru v český (huslenský) lid. Po zvážení jsme se rozhodli oddělit tří stoličky Tina z Vyhlídky Pod Dubem a vytvořit další Vyhlídku na Valašsku.
V průběhu přicházejících změn jsme byli moc potěšeni nabídkou průvodcovství Báry a její maminky. Byla to pro nás vzácnost být doprovázení člověkem, kterému (domnívám se doslova a dopísmene) v žilách koluje krev dynamické společnosti Egoé. Báru, vnímám hlavně skrze její ohromnou schopnost (mimo jiné) v mžiku naplnit prostor svou bytostí a životem. Vždy mne také ohromí její neslýchaná kadence slov. Proto byla nabídka skvělou příležitostí rozeznat další její přednosti.
Přivítali jsme se spolu a seznámili se s její maminkou Petrou v malebném prostředí podzimního zátiší mezi nově a citlivě zrekonstruovanou budovou restaurace Rekovice a dřevěnou zvoničkou Strážkyně Beskyd. Následovala již rutinní příprava nákladu, nosítek a Míšiny foto techniky. Ještě poslední dotáhnutí stahovacího popruhu a jdeme.

 

 

Vedení Petrou, z naší nevelké skupinky, člověkem nejdéle spjatým se zdejšími malými horami - Horečkami, pochodujeme lesní pěšinou. Nenáročným terénem vystlaným padajícím listím přicházíme k ohništi pod mocným dubem. “Tak, to je to místo” řekla Petra. Vyhlédli jsme na horu hory Velký Javorník a v úžasu na sebe s Míšou pokývli, “nádhera”. Jakoby se ohniště a dub staly symboly beskydských Vyhlídek. Společně vykládáme a instalujeme stoličky Tina na plácku chráněném silnými větvemi mnohaletého dubu. Jako načrtlé tenoučkým fixem syté barvy na pozadí krajiny zemitých odstínů upoutávají stoličky pozornost akcentem neměnných jarních a letních barev. Instalací naše cesta ovšem nekončí. Skvostný výhled na prosluněný Velký Javorník byl neodkladnou výzvou jeho zdolání. Bez zahálení zahajujeme provoz vyhlídky výšlapem z Horečky na Horu.
Odměna za fyzický výkon přišla ve chvílí za horizont zapadajícího slunce, kdy již zpět na místě instalované Vyhlídky si tento moment Míša plně vychutnávala s fotoaparátem v ruce ve společnosti první vyhlídkové návštěvy dvou žen, maminky a dcery z nedaleké vesničky. S nimiž jsme na druhý den ráno společně nalezli další polohu, takzvanou “východní”. Přirozeně tak vznikla instalace větší rozlohy. Dvě místa na dohled od sebe. Pracovně Vyhlídka Horečky ZÁPAD a VÝCHOD. Z Vyhlídky vede pěšina svahem dolů přes les k malinké osadě se zvířaty různých druhů (mini-zoo). Od jejichž pečovatele jsme si zakoupili domácí vajíčka místních horečských slepic a uzavřeli okruh kolem místního hostince U Janíka, hotelu Vlčina, venkovního amfiteátru zpět u zvoničky Stražkyně Beskyd na Horečkách.
Básník Josef Kalus, napsal: „Horečky kopečky, přírody vzácný skvost, lidem všem vydaný na milost, nemilost, kdo zlý jsi nechoď sem, dobří však vejděte, chraňte je, šetřte je, milujte, pěstěte.“

#9 Homolák

Lokace: W32R+RP Měňany

Vyhlídka pevného zdraví. Tak bych nazval devátou výpravu do zatopeného lomu nedaleko Berouna. Ano naším cílem se stal lom = při troše fantazie kopec opačným směrem.) Záměrem je vnést do symbolu slova “vyhlídky” širší rozměr, přinejmenším rozčechrat stereotyp či určitý zdřevěnělý zvyk vnímání zavedených významů slov jako jediné možné. Zde mne vyvstaly slova mého učitele, charismatické bytosti srbsko-chorvatského sochaře, který mi v ateliéru často připomínal: “ nezapomeň si pravidelně odstupovat a nazírat na skutečnost z více úhlu, i zespodu, tak lépe porozumíš (v tomto případě) tvarům.” Vzhůru dolů, do lomu. Do krajiny modelované desítky let lidským úsilím, kam mne 30. října v promněňující se podzimní krajině přitahovalo nádherně třpytivě tyrkysové jezero. Neodolatelná příležitost si ověřit svou otužilost.
A tak na nosítka nakládám svého němého přítele, poměrně lehký výrobek z řady Salto - němý sluha. Po cestě k lomu mi v jinak slunném odpoledni pofukijící vítr připomíná blížící se listopad. Blíž a blíž jezeru se nebe rychle plní chomáčema mraku propichovanými světelnými meči slunečních paprsků. Na místě, v letních parnech obsazeném davy vláhy chtivými pražany, není ani noha. Tichem umocněný zážitek ve mne posiloval úžas, jenž jímal všechny buňky mého těla v náruči pískovo-šedavých odstínů vápencových stěn. Natěšený zároveň i obavou, z následujícího ponoru, opojený instaluji němého sluhu a vzápětí svlékám svršky odkládajíc je právě na tento praktický věšák. Vše v doprovodu dvou žen, tradičně spoza objektvu vždy přítomné Míšy a naší nezvykle přirozeně otužilé kamarádky Rún. S kulisou dramaticky antracitových mračen a s menším rozběhěm, skokem ze skalnatého břehu do chladné, temně tyrkysové, hloubky jezera, symbolicky uvádím v chod vyhlídku v lomu. . . . juchůůůů!!! . . . žbluňk!

#10 Mažarná

Lokace: WXQ6+V4 Blatnica, Slovensko

Slovensko! Se zdejších hor ještě pořád cítím mladistvost a panenskost. Zde jsem se ocitl velmi blízko těm jenž mne inspirovali k samotnému nošení. Tatranští “šerpové”. Síla, výdrž, klid, soustředěnost a stav bez myšlenek jen vy, vaše tělo a všudy přítomná nádherná matka země, to mne uvnitř lákalo. Ryzost vlhkého, chladného rána v Gaderské dolině se svými tenkými dlouhými prstíky nekompromisně vtírala pod bundu. Chlad mne pobízel k činnosti, vlhkost znesnadňovala přípravu, zejména pak manipulaci s 35-ti kilovým nákladem. Ale cca po dvaceti minutovém zápase se podařilo vše řádně připravit. Nabuzený výzvou slovenských hor soustředěně kráčím vstříc lesu. Zanedlouho s proměnou terénu opravdu poctivě vážím každý další krok. Jsem si vědom, že mi nezbývá energie navíc, kterou bych mohl věnovat nápravě špatně voleného kroku či zavrávorání nesprávně přeneseného těžiště. Mám pocit jakoby náklad přibýval na váze. Síly ubývají pramínky potu přibývají, musím spočinout. Rychle hledám vhodné místo k opření nosítek. UUUUf zplna oddychuji a snažím se nabrat sil. Ještě dvěstě metrů utěšuji se navigací. Pohledem nahoru do strmého mezi skalami vinoucího se svahu má útěcha mizí jako pára nad hrncem. Skrze zaťaté zuby cedím sebepovzbuzující fráze “to zvládu!!!” “pojd!!!” “raz, dva, raz, dva” “to nic není přece!!!”. Naštěstí mi tohle vystačilo až k cíli. Ohromující masivní skalnatý převis jaskyně Mažárna svou majestátnou krásou rozptyluje mé myšlenky o vyčerpanosti. Na vyhlídnutém místě odkládám nosítka s nákladem na zem. O kousek dále na slunném svážku si svlékám do půli těla potem promočené oblečení. Je lehce po dvanácte, s Míšou se shodujeme na společné svačině. Z kožené brašničky vytahuji termosku s čajem, žitný chléb, hořčici, špek a nůž. Posílení se vracíme dokončit instalaci. V útulném přístřeší kamenné převisu kompletuji rudě čalouněné křeslo MOJA, ještě lehce spravuji sklon terénu a tradááá, je hotovo. Zasloužilým pozhověním v pohodlí křesla si užívám pohledu na hru slunečních paprsků proplétajících se skrze vzrostlé stromoví zdejšího lesa.